Přechod Madeiry není klasickým přechodem, jak je známe z evropského kontinentu. Madeira je vlastně mikrokontinent se staletými vavřínovými pralesy, polopouštní krajinou, útesy, levádami, vysokými horami i krásnými plážemi. Budete se procházet nekonečnou zelení a na rostliny, které máte doma v květináči, zde narazíte ve velikosti stromů. Tato trasa vás provede Madeirou od východu na západ přes nejzajímavější místa vystihující tento jedinečný ostrov.
Ponta de São Lourenço
Začneme na nejsušší části ostrova – poloostrově São Lourenço, který vizuálně a většinou i teplotou a intenzitou slunečního svitu připomíná poušť. Nenáročná trasa zvlněným terénem s mírným převýšením vede až k palmárii s maličkou kavárnou. V té se lze občerstvit před následným strmým výstupem k vyhlídce, ze které je za jasného počasí vidět dokonce i Pico Ruivo, nejvyšší vrchol Madeiry.
Cesta zpět k parkovišti dokáže být kvůli horku a slunci náročná, proto je důležité mít zásobu vody a ochranu před sluncem. Díky pohodovému převýšení je tato trasa vhodná i pro rodiny s dětmi, pro které je dobrou motivací zmrzlina na konci výletu.
Vyhlídkovou cestou do Porto da Cruz
Na poloostrově narazíme na první výhledy na syrové madeirské útesy a ty nás budou provázet po celé dvouhodinové cestě až do surfařského městečka Porto da Cruz, kde kromě milovníků sportu překvapivě pobývá také mnoho turistů.
Láká tu hlavně jedno místo – slavná rumárna. Je volně přístupná každý den a vedle ní je malý obchod s možností ochutnat vyhlášený madeirský rum nebo slavný místní rumový nápoj „Poncha“, což je v podstatě panák rumu smíchaný s čerstvou ovocnou šťávou.
Věčně zelená leváda Verde
Ostrov Madeira je sopečného původu a mnohé vesničky a místa od sebe oddělují hluboká údolí. Z pobřežního Porto da Cruz se přesuneme do věčně zamlžené vesničky Santana, kterou díky typickým špičatým bílo-červeným domečkům se slaměnou střechou a modrými okenicemi pravděpodobně zná každý, kdo viděl pár fotek z Madeiry. Stále zde stojí několik původních domů, ty nejkrásnější z nich slouží jako prodejny typických madeirských suvenýrů.
Ze Santany pokračujeme dále do hor, až k nástupu na slavnou levádu Verde. Její název napovídá, že v okolí této levády panuje mikroklima s častým jemným deštěm, díky kterému je tak bujná a zelená. Typické jsou také četné tunely, kterými vede turistická cesta. Některé jsou vyšší, někde je ale třeba se předklonit. Bez čelovky se v tunelech neobejdete a je třeba si dávat pozor na hlavu – tunely totiž připomínají malé jeskyně, v nichž z každé strany trčí krápníky. Na konci levády Verde, zhruba po dvou a půl hodinách putování, nás v tzv. kaldeře čeká nádherný stometrový vodopád.
Za nejvyššími vrcholy Madeiry
Z levády Verde vystoupáme přímo na nejvyšší vrchol Madeiry – Pico Ruivo. Tato část je naprostým opakem začátku naší trasy – nyní lesem strmě vystoupáme do hor. Přibližně v polovině stoupání se nám otevřou nádherné výhledy na centrální madeirský masiv a snadno se může stát, že zde vůbec nikoho nepotkáme.
Mezi krásně rozkvetlými keři se napojíme na kameny vydlážděnou trasu, která je tou nejlehčí z několika tras vedoucích na vrchol a bude naší cílovou rovinkou. Těsně pod vrcholem přespíme na chatě a užijeme si luxus, který na Madeiře zažívá jen málo turistů, a nepochybně jeden z nejkrásnějších momentů celého přechodu – západ i východ slunce z nejvyššího vrcholu.
Z chaty vyrazíme dále po hřebenu Encumeada. Tato část střídavým klesáním a stoupáním nejvíce připomíná hřebenové přechody na pevnině. Není důvod spěchat – za jasného počasí si budeme celý den užívat výhledy na nejvyšší vrcholy a kromě Pico Ruivo uvidíme i Pico do Areeiro, snadno rozeznatelný díky observatoři připomínající velký bílý golfový míček.
Cesta se klikatí mezi rozkvetlými keři i ohořelými stromy, pod vysokými skalními masivy sopečného původu a po levé straně se otevírá nádherný výhled do údolí Curral das Freiras (Údolí jeptišek). Závěr cesty prudkým klesáním do nejznámějšího horského sedla Boca da Encumeada potrápí hlavně ty, které bolí kolena.
Největší fyzický výkon pak podáme při zdolávání největší výzvy ostrova v centrálním madeirském masivu – při výstupu na Pico Grande, vyšperkovaném v závěru jednoduchým lezením po řetězech na obrovské skále. Odměnou nám bude úchvatný kruhový výhled z překvapivé “placky” nahoře.
Západ Ostrova věčného jara
Po zaslouženém dni odpočinku v hlavním městě Funchal se vydáme na západní stranu ostrova, pomyslně oddělenou od té východní horským sedlem Encumeada. Velké údolí pod ním Madeiřané využívali odnepaměti k cestám na severní část ostrova, dnes je pod sedlem vybudován dálniční tunel spojující severní a jižní pobřeží. Sedlo má vlastní mikroklima s častou mlhou a výrazným větrem.
Jednoznačně nejnavštěvovanějším místem na západě Madeiry je Leváda 25 pramenů, kde zahájíme naše putování po západě. Začíná v horské vesnici Rabaçal, výchozím místě s úžasnou kavárnou s nejlepšími zákusky na Madeiře a studánkou s horskou vodou.
Všechny levády v okolí Rabaçalu jsou propojeny s vodopádem Risco – ke každému z jeho stupňů vede jedna z nich. Ta hlavní, leváda Risco, končí pod druhým stupněm a nabídne nám výhled na celý vodopád. Leváda 25 pramenů nás dovede do nejnižšího bodu dnešní trasy – na kamenný most s výhledem do údolí. Pohádkovým lesem se dostaneme k obrovské kaldeře, po níž tečou desítky malých pramínků vody. Místo je to sice kouzelné, ale určitě zde nebudeme sami.
To však neplatí o dalším úseku, vedoucím po strmých schodech až na planinu s magickým lesem Fanal. To, že jsme dorazili na severní pobřeží, zjistíme snadno – pravděpodobně bude mlha. Staleté stromy patří k nejfotogeničtějším místům na Madeiře a jsou zaslouženou třešničkou na dortu dnešní trasy. Fanal je součástí tzv. lesa „laurisilva“, zapsaného i na seznamu světového dědictví UNESCO.
Divoký sever Madeiry a Porto Moniz
Počasí v severní části Madeiry se výrazně liší od jihu ostrova – je zde převážně zataženo a častěji prší. Vydáme se po jednom z nejstarších zavlažovacích kanálů na ostrově, vybudovaném v 17. století, levádě dos Cedros, která v minulosti sloužila jako zásobovací trasa spojující sever ostrova s jihem. Výrazným klesáním se postupně přiblížíme k civilizaci v pobřežní vesničce Ribeira da Janela.
Malebnou scenérii tvoří domy roztroušené ve strmém svahu i tradiční terasovitá políčka podepřená kamennými zdmi, kde se kromě hroznů pěstují také zdejší klíčové plodiny – sladké brambory, fazole a kukuřice. Vesnice je turisticky známá zejména díky skalním útesům Ilhéus da Ribeira da Janela – prohlédneme si je z vyhlídky a můžeme sestoupit i na pláž.
Vrcholem celého přechodu je bezpochyby nejnavštěvovanější místo v severní části ostrova – Porto Moniz. Koupání v moři tu není kvůli silným proudům možné, proto si místní kreativci vytvořili ze sopečných vyvřelin bazény s mořskou vodou.
Madeira je zelená, svěží, s často nevyzpytatelným počasím a dechberoucími výhledy. Tento přechod Madeirou vás provede všemi známými místy i částmi ostrova, do kterých zavítá jen minimum turistů.
