Druhý, méně známý obydlený ostrov Madeirského souostroví
Místo, kde jakoby se zastavil čas. Můžeme zde objevit panenské pláže a laguny, kde nás pozorují chocholatí dudci a malincí divocí králíci. Téměř každý den tam svítí slunce, ale nikdy není vedro. Všechno, co vyroste je drobné, zato má však medově sladké plody. Místo, kde žije jen pár tisíc domorodců, kteří vypadají jako zpomalení a jejichž dialektu Portugalec ani Madeiřan nerozumí. To je ostrůvek Porto Santo, který si teď představíme.
Kde Porto Santo vlastně je?
Tento nevelký ostrov – má jen málo přes 40 čtverečních kilometrů – se nachází 43 km na severovýchod od hlavního ostrova Madeira. Stejně jako celé souostroví je vulkanického původu. Je to znát na jeho reliéfu tvořeném několika sopečnými kužely nebo zvětralými čedičovými formacemi. Ta nejvyšší z nich je zvaná Pico do Facho má 516 m.n.m. Když vyjedeme autem z největší zdejší osady, městečka Vila Baleira, ani ne za hodinu celý ostrov objedeme. Na délku měří zhruba 11 km, na šířku jen asi 6 km.
Povrch ostrova vypadá pustě a vrásčitě. Portugalští osadníci totiž původní lesy vykáceli a Porto Santo se na čas stalo obilnicí Madeiry. Postupně se ale půda na terasových políčkách vyčerpávala, začala chybět vláha, výnosy klesaly a zkázu později dokonala větrná a vodní eroze. Připomínkou starých časů jsou náznaky opěrných zdí terasových polí. Jsou všude v místní krajině nebo u několik zachovaných větrných mlýnů. Pro tolik vzácnou vodu se tu ještě do nedávna chodilo se džbery k jednomu z tuctu rezervoárů na vodu napojených na jediný vydatný pramen na severozápadě ostrova. Dnes portosantský vodovod pitnou vodou saturuje moderní stanice na odsolování mořské vody.
Trocha historie ostrova Porto Santo
Nejenže je Porto Santo geologicky starší než hlavní ostrov. Portugalci jej také jako první objevili a začali osídlovat. Traduje se, že své jméno Porto Santo, jež bychom mohli přeložit jako „posvátný přístav“, tento kousek pevniny dostal poté, co tu portugalští námořníci zastiženi silnou bouří jako zázrakem našli útočiště a zachránili si tak životy.
Portosantské dějiny se píší od roku 1418, ale kolonisté to zde neměli lehké. Opakovaně byl ostrov vyrabován piráty, pár set místních obyvatel bylo pobito nebo prodáno do otroctví, a bylo tak nutné jej znovu osídlovat. Až v posledních sto padesáti letech místní populace narostla k současným pěti tisícům. Portosanťané se po staletí zabývali primitivním zemědělstvím a rybolovem. Těžil se tu také vápenec a v jednoduchých pecích se z něj pálilo vápno tolik žádané stavebníky na větším sousedním ostrově. Pár místních se také uživilo výrobou soli v solivarech, ale jak to bývá, ostrovy neposkytnou obživu všem svým rodákům, a tak se jejich osudem stává emigrace.
Ti, kteří na Porto Santu zůstali, zažili velkou proměnu. Ostrov nejprve dostal vybudováním letiště v roce 1960 „spojení se světem”. Poté sem začaly proudit rozvojové fondy a zahraniční investice. Díky investicícm se dala vybudovat základní infrastruktura a občanská vybavenost, ale také nový přístav, hotely nebo třeba golfové hřiště. Většina místních dnes pracuje ve službách, respektive v cestovním ruchu. Porto Santo tak se svou krásnou devítikilometrovou písečnou pláží již není jen letoviskem pro Madeiřany, nýbrž i pro tisíce návštěvníků z Evropy.
Vždyť je tam jen jedna pláž a nic víc…
Vedle přírodními krásami obdařené a světově známé Madeiry se nám Porto Santo může jevit jako zapomenutá a nezajímavá „díra“. Ale opak je pravdou. Místní příroda nabízí spoustu překvapení. Ať je to výšlap nečekaně bujnou zelenou vegetací přes kopec Pico Branco na vyhlídku Terra Chã na severu, nebo s opatrností poměrně bezpečný výstup na čedičové „varhany“ na vršcích Pico Juliana nebo Pico Anna Ferreira s parádními výhledy.
Pro romantické duše jsou na koupání a kochání jako stvořené ukryté zátočiny s přírodními bazénky a plážkami v Porto das Salemas. Další jsou v Porto dos Frades nebo v Morenos na jihozápadním cípu ostrova. ZA zmínku stojí i portosantská chlouba – překrásné pláže se zlatavým pískem, které lemují celou východní část ostrova. Koupání, šnorchlování nebo surfování na jejím jižním konci v části Calheta je nezapomenutelné. Na své si tu přijdou rovněž milovníci rybaření.
Více o koupání a plážích na souostroví Madeira zde.
Nesmírně zajímavé jsou místní vodní rezervoáry, akvadukty, kaple nebo například Cardinovo muzeum s unikátní sbírkou citlivě opravených exponátů. Dokumentují místní život a řemesla. Nalezneme tady také zajímavé ruiny salivarů, starých pecí na vápno nebo dříve všudypřítomných větrných mlýnů. Nejznámější ale je muzeum Casa Colombo (Kolumbův dům) – vždyť tento janovský obchodník a mořeplavec, pozdější objevitel Ameriky, se tu oženil s dcerou prvního gubernátora ostrova Filipou Perestrelovou.
Jak se tam dostaneme, kde přenocovat…
Na Porto Santu vyrostla za poslední dobu spousta hotelů, bungalovů, letních bytů či hotelových resortů. Služby návštěvníkům jsou na solidní evropské úrovni, nechybí restaurace, kavárny, zmrzlinárna, krámky se suvenýry, půjčovny kol, populárních čtyřkolek, aut. I když zdejší životní tempo je výrazně klidnější. Není žádný problém objednat si taxi kamkoliv a odkudkoliv. Mezi hlavními osadami jezdí pravidelná autobusová linka. Na místním letišti přistávají jak charterové lety z Evropy, tak každodenní linky z ostrova Madeira, kam se letí zhruba 20 minut. Mezi oběma ostrovy se také denně plaví moderní kapacitní trajekt Lobo Marinho.
Proroci a jejich kultura
Zdejší obyvatelé přezdívaní podle jedné staré legendy Proroci (os Profetas) jsou možná bráni svými sousedy za jednoduché, pomalé nebo nejapné. Faktem ale je, že si za staletí vytvořili svébytnou kulturu a svérázný smysl pro humor. Za jejich tvrdou slupkou se skrývá mimo jiné něžný folklór v podobě písní a tanců, které jsou nasáklé staletým každodenním úsilím o přežití. Znázorňují tak třeba chození s hliněnými amforami k prameni, nebo v pomalém rytmu napodobují pomocí šátků plachty větrných mlýnů. Téměř neznámé portosantské legendy jsou pak plné pirátských útoků i hrdinných obran proti nim, zesměšňování sousedů z Madeiry nebo příběhů uprchlíků, ztroskotanců, pokladů v potopených lodích nebo návštěv německých ponorek za druhé světové války, respektive ukrytých německých oficírů po válce.
Místní lidé jsou při prvním setkání poněkud uzavření, vzhledem k jejich historické zkušenosti se ani není čemu divit. Rovněž ale platí, že jsou velmi srdeční hostitelé. A ostrov Porto Santo má co nabídnout zvláště těm z nás, kdo máme raději menší exotičtější destinace, hledáme nikoliv světoznámá místa, nýbrž malá půvabná zákoutí, utajené zajímavosti a příběhy, anebo nejsladší melouny a mučenky na světě. A to jsme ještě neochutnali místní víno, za kterým se sem jezdilo i z Madeiry. Je třeba to napravit!
