Neznámá část Madeirského souostroví
Méně známé a turisty opomíjené neobydlené ostrůvky tvořící součást Madeirského souostroví – to jsou ostrovy Desertas a Selvagens. Obě skupiny ostrovů jsou chráněným územím, mají zajímavou historii a jejich návštěva nabízí úplně jiný zážitek než pobyt na obydlených ostrovech Madeira a Porto Santo. Podívejme se na ně blíže.
Desertas
Desertas (portugalsky Ilhas Desertas) jsou tři neobydlené ostrovy Madeirského souostroví. Vystupují z oceánu jihovýchodně od ostrova Madeira, mají severo-jižní orientaci a jsou dobře viditelné i z madeirského hlavního města Funchal. Jejich název – „pusté ostrovy“ (z portugalského deserto – pustý nebo poušť) jim údajně dal již portugalský mořeplavec a údajný objevitel Madeirského souostroví, João Gonçalves Zarco. Ostrovy byly prozkoumány v letech 1420-1421 při Zarcově osídlování archipelu.
Desertas sestávají ze tří nevelkých ostrůvků a několika přilehlých skalisek. Největším z nich je Deserta Grande dlouhý 11,7 km a široký 1,9 km. Na něm se také nachází nejvyšší kóta souostroví ve výšce 488 m n.m. Naopak nejmenší ostrůvek se jmenuje Ilhéu Chão a leží nejblíž k hlavnímu ostrovu Madeira řádově 20 km od jeho nejvýchodnějšího cípu s názvem Ponta de São Lourenço. Třetí, nejjižněji položený ostrůvek této skupiny, se nazývá Bugio.
Ostrovy Desertas a Selvagens jsou vulkanického původu,
jejich celková plocha představuje 14 km². Jsou vlastně pokračováním Madeiry jihovýchodním směrem. Vzájemná vzdálenost je sice dvě desítky kilometrů, ale propojuje je podmořský hřbet. I když se v minulosti vyskytly snahy o jejich osídlení, nebyly úspěšné zejména kvůli nedostatku pitné vody. V 16. století zde proběhly pokusy s pěstováním ječmene a pšenice, ale neměly valný výsledek. Také sem byly bohužel vypuštěny kozy, které nabouraly křehkou rovnováhu místního ekosystému. Ostrovy Desertas navštěvovali Madeiřané, aby zde sbírali lišejníky, které používali jako barvivo na látky. Rostlinky kosmatce třpytivého jim sloužily při výrobě mýdla.
Za druhé světové války byl zbudován chodník až na vrchol ostrova Deserta Grande a vystavěna pozorovací stanoviště ke sledování projíždějících lodí. Stanoviště později využívali lovci velryb, sledovali odtud pohyb hejn. Ještě v letech 1894-1971 byly ostrovy v držení dvou anglických rodin žijících na Madeiře, poté je ale vykoupil portugalský stát.
Roku 1990 byly Desertas vyhlášeny za chráněnou oblast, v roce 1995 byla pak jejich ochrana zpřísněna. Získaly statut přírodní rezervace s tím, že chráněný je celý zdejší ekosystém. Nejcennějším druhem živočicha je tu dnes už vzácný tuleň středomořský (Monarchus monarchus). Žije ho zde několik desítek kusů a byl spatřen i u ostrova Madeira. Desertas jsou hnízdištěm unikátního mořského ptactva, především různých druhů buřňáků a rybáků. Zajímavé jsou ostrovy také z botanického hlediska. Roste tu zhruba 200 druhů rostlin, z nichž je značná část endemická, ať ve vztahu k Madeiře, tak ve vztahu k celé Makaronésii (tj. souostroví Azory, Madeira, Kanáry, Kapverdy). Žije tu rovněž velmi vzácný jedovatý pavouk (Hogna ingens) a endemický druh ještěrky. Na ostrově Deserta Grande funguje malá stanice ochránců přírody.
Pro pobyt na ostrovech je potřeba zvláštní povolení vydávané pouze badatelům. Omezený počet turistů se však může k ostrovům vydat v rámci jednodenní plavby nabízené několika funchalskými agenturami.
Selvagens
Divoké ostrovy – tak by zněl překlad portugalského Ilhas Selvagens. Jsou součástí Madeirského souostroví a zároveň nejjižnějším místem Portugalska. Paradoxně mají geograficky blíž ke Kanárským ostrovům – dělí je od nich cca 165 km – než k Madeiře. Od Funchalu jsou vzdálené zhruba 250 km, podobně jako od afrického kontinentu.
Ostrovy jsou opět sopečného původu. Dělí se na dvě skupiny oddělené průlivem, jejich celková plocha je pouhých 2,73 km2. Největším z nich je Selvagem Grande, kde se nachází nejvyšší bod souostroví s výškou 163 m n. m.
Jde o neosídlené ostrovy. Jedinými obyvateli jsou strážci, kteří se tu střídají vždy po třech týdnech „robinsonského“ života
a dohlížejí na ochranu místní přírody. Pro obyčejné smrtelníky omezený, je zapotřebí speciální povolení. Slavný mořeplavec J. J. Custeau prý označil Selvagens za oblast s nejčistším mořem na světě.
Okolní vody jsou velmi bohaté na různé druhy ryb, kytovců nebo mořských želv. Stejně jako na ostrovech Desertas je
i tady klima subtropické, respektive oceánské, ale je teplejší
a sušší než na Madeiře. I sem však občas mohou přijít vydatné deště. Vegetace je tu sporadická a je tvořena suchomilnými rostlinami.
Portugalci objevili ostrovy Desertas a Selvagens v roce 1438, čili ne dlouho po obsazení Madeiry portugalským králem. Podobně jako ostrovy Desertas byly i Selvagens po dlouhou dobu soukromým majetkem několika madeirských rodin. Staly se častým cílem rybářských lodí. Nejezdilo se sem
jen rybařit, nýbrž i lovit divoké králíky a kozy, které sem mořeplavci vysadili. Často tu ilegálně lovili i rybáři ze Španělska. Postupně proběhlo několik pokusů ostrovy osídlit, všechny byly ovšem neúspěšné. V roce 1959 ostrovy odkoupila portugalská vláda, a tak zůstaly v majetku státu. V 70. letech se staly chráněným územím, jedním z nejstarších v Portugalsku.
Poněvadž mají svou geografickou polohou blíž ke Kanárským ostrovům, Španělsko si je v minulosti nárokovalo. Dodnes existuje mezi oběma pyrenejskými státy jisté napětí ohledně jejich držení. Oficiálně jsou však územím Portugalské republiky a částí Madeirského souostroví.
Na ostrovech funguje malá meteorologická stanice. Ostrovy jsou pod trvalým dohledem portugalské vojenské flotily, která zajišťuje bezpečnost plavby, ale i to, aby zde nedocházelo k ilegálnímu rybolovu.
Traduje se, že je tu uschován poklad piráta Williama Kidda. Vydalo se ho sem hledat hned několik expedic, všechny ale skončily bez úspěchu.
O ostrovech Desertas a Selvagens, méně známé součásti Madeirského souostroví, jste asi nikdy neslyšeli. Pokud ale hledáte odlehlá místa, kam lidská noha téměř nevkročila, jejich návštěva by mohla stát za to.
